Prázdniny: 1. část
Prázdniny už začaly a počasí bylo až dosud velmi příznivé. První týden prázdnin, ač se to zdá nemožné, je již za námi! Přesto, že to utíká jako voda můžeme být v klidu – před námi je naštěstí dalších sedm týdnů volna., nebo tedy alespoň volna pro děti. Ne všude ale trvají prázdniny dva měsíce. Jak je to v jiných koutech světa s prázdninami? To se dozvíte v našem článku. Dnes se v první části dozvíme o tom, proč vlastně vznikly prázdniny a jak dlouhé vlastně byly u nás v Česku v historii.
Do 18. století
Do 18. století, respektive do doby před reformami Marie Terezie bylo školství značně nejednotné, školní docházka nebyl povinná a pro některé značně zbytečná. Prázdniny byly nepravidelné a v podstatě kopírovaly hospodářský rok – pokud se pracovalo na poli nemohlo se být ve škole. Děti měli o dost náročnější a tvrdší podmínky než si dnes vůbec dovedeme představit. Slovo prázdniny tehdy rozhodně neznamenalo to co dnes. Pokud měli to štěstí, že směly navštěvovat školu, musely vstávat brzy ráno a ještě před školou pomoci doma s hospodářstvím. Nejčastěji vyhnat dobytek na pastvu obstarat jej a nebo podojit. Pracovat a pomáhat musely už od útlého věku. Ve větších městech samozřejmě byly již školy, dokonce i univerzity, nedostatky však stále existovaly v systému vzdělávání chudých. Než se v 19. století stal učitel venkovských dětí čestným a váženým občanem před zavedením reforem se jednalo o chudého člověka, který byl nucen vandrovat od stavení ke stavení a doufat, že se někdo rozhodně využít jeho znalostí alespoň za stravu. Pokud církev svolila využíval se k učení kostel, případně škola, jinak se vyučovalo střídavě v domech místních obyvatel. Docházka byl stejně bídná jako plat učitele, nejčastěji se učilo pouze přes zimu, kdy nebyla práce na poli a rodiče tak svolili s účastí dětí na výuce. Učitelé na vesnicích byli málokdy vzdělání, jednalo se o vysloužilé vojáky nebo zběhlé studenty. První letní prázdniny byly v červenci roku 1787. Rok předtím vydal totiž Josef II. nařízení o přesunutí prázdnin z října a září na srpen a červenec, právě kvůli tomu, aby děti mohly doma pomáhat při žních.
Školní rok začínal ve městě v listopadu a končil v sobotu před Květnou nedělí. Vyučování pokračovalo v pondělí po první neděli po Velikonocích a konec byl na sv. Michala – konec září. Oproti tomu na venkově začínal školní rok až v prosinci, první pololetí bylo do března. Pak se znovu začínalo v pondělí po první neděli po Velikonocích a končilo se také 29. září, ale venkovské děti měly navíc 21 dní v období žní. Volno pro všechny bylo také o církevních svátcích.
Od 19. století
Od roku 1805 byla Františkem Josefem I. zavedena už výslovně povinná školní docházka, ale stále zůstává skoro třetina dětí, jejichž rodiče to nerespektovali. Školní docházka už sice byla povinná, nicméně trvalo ještě téměř 70 let než bylo toto nařízení uzákoněno a doopravdy dodržováno. Do té doby asi třetina dětí stále zůstala doma a pracovala s rodiči na hospodářství. Prázdniny přes léto byly a jejich délka nebyla přesně stanovena, horní hranice však byla pět týdnů. Někde se toto nařízení stále moc nedodržovalo, zejména kvůli vysokým nákladům na topení v zimě. Začátek školního roku měl být v říjnu až listopadu.
Učitel se v této době stával velmi důležitým členem společnosti a rodiče i děti si ho vážili, je škoda, že dnes už to neplatí. 20. srpna 1870 bylo vydáno nařízení o začátku školního roku mezi 1. zářím a 1. listopadem, celkem měl trvat 46 týdnů. Prázdniny se mohly rozdělit ale celkem měly trvat šest týdnů. Víkend v té době prakticky neexistoval – sobota byla všedním dnem a v neděli byla nedělní škola. Nedělní škola se zrušila potom, co byla povinná školní docházka prodloužena na osm let. V roce 1882 byly prázdniny napříč městskými a venkovními školami a také školami středními sjednoceny a trvaly osm týdnů. Volné neděle přišly až v roce 1905.
Od 20. století až po dnešek
Prázdniny, které známe dnes, byly v podstatě zavedeny v roce 1925. V roce 1968 se zrušily pracovní soboty a tím i povinnost chodit v sobotu do školy. Ale ještě dlouho potom se občas pracovní, respektive i školní, soboty vyhlašovali, aby se jimi nahradil svátek.
Nemáme sice nejdelší prázdniny na světě, přesto se držíme ve slušné průměru napříč světem. Na rozdíl od jiných koutů světa se máme relativně dobře a rozhodně se máme líp než se měly děti o 200 let dříve. Važme si proto toho a užijme si prázdniny i když jsou jen “krátké” dvouměsíční.
V příští části článku se podíváme na prázdniny ve světě. Zjistíme, kde jsou prázdniny nejdelší a kde naopak nejkratší. Pokud si chcete zkrátit čekání navštivte naši rubriku Blog a recepty kde najdete spoustu zajímavých článků ale i receptů!