Vánoční tradice: Barborky a sv. Barbora
4. prosince slaví svátek všechny Barbory a k tomuto dni se navíc váže jedna vánoční tradice s názvem, který je vytvořen zdrobnělinou právě tohoto jména – Barborky. O čem je tato tradice? Kdo byla svatá Barbora? A jak moc je tato tradice spojena právě s ní? Na to vše se v našem článku podíváme.
Svatá Barbora
Barbora z Nikomédie se v křesťanské církvi řadí mezi světce a mučedníky. Patří ke čtrnácti slavným pomocníkům, ke kterým se lidé obraceli v obtížných situacích jako byly například morové epidemie. Žila kolem 3. století našeho letopočtu, tedy v přibližně stejném období jako sv. Mikuláš, na území dnešního Turecka, tehdejší Byzantské říši. Legendy o ní praví, že zemřela velmi krutou smrtí. Její otec nechtěl, aby byla křesťanka, ona se však i navzdory přáním svého otce nechala tajně pokřtít, učinila slib panenství a zaslíbila svůj život Bohu. Poté ji však chtěl její otec provdat, ona odmítla a přiznala se svému otci, že je pokřtěná a přidala se ke křesťanskému učení. Barboře se podařilo utéct a skrýt se ve skále, která se před ní rozestoupila. Bohužel ji našli. Rozzuřený otec ji dovedl k soudci, kde ji udal tenkrát ještě za zakázané křesťanské učení. Soudce ji mučil, ona však vytrvala ve své víře v Krista. Nakonec byla odsouzena k smrti, cestou na popravu údajně do ruky uchopila větvičku, která poté uprostřed zimy vykvetla. Popravena byla vlastním otcem a to stětím hlavy. V tom okamžiku údajně vyšlehl z čistého nebe blesk a jejího otce na místě usmrtil. Před svou smrtí se Barbora modlila za kající se hříšníky, to ji přineslo přívlastek přímluvkyně za šťastnou hodinu smrti. Bývá označována jako patronka horníků, dělostřelců, kovářů, tesařů a pyrotechniků a další řady nebezpečných povolání. Její jméno je také spjato s ochranou proti smrti bleskem, požárům či násilné smrti. Protože patří k nejslavnějším pannám mučednicím je jí v Čechách zasvěceno několik kostelů, nejznámější je Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře.
Pohanský zvyk nebo křesťanský zvyk ?
Ještě než se 4. prosince začala uctívat památka sv. Barbory existoval pohanský zvyk. Ten byl závislý na dni zimní rovnodennosti. Ta nastává 21. prosince. Pohané žili v souladu s přírodou a dává proto smysl, že právě začátkem prosince trhali větvičky stromů, aby se na den zimního slunovratu mohli těšit z jejich květů, které připomínaly, že po zimě přijde opět jaro.
Pro křesťany byly rozkvetlé větvičky symbolem čistoty – panenka Marie – a příchodem nového světla v podobě Ježíše Krista. Zkrátka představovali naději, čistotu a světlo.
Dnes je to spíše lidová tradice, podle které se v minulosti “věštila” budoucnost.
Řezání větviček: Jaké vybrat a jak to správně udělat?
Původní tradice se týká stromů třešní či višní. Nebojte se ale vyzkoušet i jiné stromy. Uvidíte, jak krásně vám barborky rozjasní stůl. Vhodné jsou i větvičky jabloní, šeříku, zlatého deště či slivoní a broskví. Moc hezky vypadají se zeleným chvojím borůvčí či větvičkami břízy a vrby. Větvičky vybíráme takové, které mají hodně pupenů a dbáme na to abychom nepoškodili strom či keř. Nařežeme je nožem šikmými řezy a vložíme je do vázy s vodou, tu také pravidelně doléváme. Vázu umístíme do přiměřeně teplé místnosti tak, aby měli dostatek světla ale i vlhkosti, aby nezaschla poupátka. Pokud venku mrzne nechte je chvíli na chodbě než je vezmete do vyhřívané místnosti, nemají rády teplotní šok.
Vyhlídky na budoucnost podle barborek
Původní zvyk praví, že svobodné dívky měly 4. prosince za východu slunce ulomit třešňovou (višňovou) větvičku, případně i více větviček. Pokud větvička 24. prosince rozkvetla dívka se do roka vdá. Pokud utrhla větviček více, mohla je dát svým nápadníkům a za toho, jemuž vykvetla větvička nejdříve, se provdá.
Další zvyk tvrdí, že který den po uříznutí barborky vykvetou, takový měsíc bude v následujícím roce váš šťastný měsíc. Háček je v tom že od sv. Barbory do Štědrého dne je to dvacet dnů zatímco měsíců je jen dvanáct. Pokud uříznete i větvičku zlatice ta vám předpoví jak to u vás bude vypadat s penězi – pokud první vyraší zelený list, moc si nepolepšíte, pokud bude první zlaté kvítko je to příslib hojnosti. Pokud však větvička uschne čekají vás krušnější časy.
Původní tradice
Ještě před nástupem sv. Mikuláše a jeho nadílky chodily po českém venkově “Barborky”. Tato tradice se datuje ještě do 19. století. Ženy oblečené v bílém s věnečkem či závojem na hlavě nebo dokonce pomoučeným obličejem chodily na svátek sv. Barbory od domu k domu. Hodným lidem, respektive dětem rozdávali různé dárky v podobě ovoce. Naopak zlobivé děti dostaly metlou. Ve staveních Barborky vedly děti k tomu aby se správně modily, zpívali spolu koledy a případně předváděli věci ze života sv. Barbory. Tato tradice poté vymizela a dnes naděluje dětem dárky sv. Mikuláš spolu s andělem a čertem.
Pranostiky
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent.
Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.
Svatá Barborka táhne sáně ze dvorka.
Podívejte se na naši vánoční nabídku, kde najde spoustu dobrot a nebo do nabídky vánočního pečení, kde najdete veškeré potřebné suroviny na pro ty pravé Vánoce!